Před 25 lety (14)

Vzpomínka na sezonu 1982-83, v níž Bohemians vyhráli ligu a postoupili do semifinále Poháru UEFA. Vzpomínka na nejkrásnější dobu, jakou jsem v Ďolíčku prožil.

Jaro se už pěkně rozjelo a zatím to vypadá slibně. Porazili jsme Cheb i Dundee, teď jedeme do Košic. Další vítězství a náš náskok se zvyšuje na čtyři body. Jenže pak poprvé narazíme: doma se Spartou.

——————————————————–
Lokomotiva Košice – Bohemians 1:2
V té době jsem ještě nic netušil, až po letech jsem zjistil, jaké se ve fotbalové lize děly a dějí podvody. Zpětně jsem si uvědomil, že ani můj milovaný titul nemusel být tak čistý, jak jsem si myslel. Zvlášť když se říkalo, že náš sekretář Zdeněk Svoboda patřil k nejaktivnějším.
Když v devadesátých letech vyšla jeho kniha vzpomínek Fotbalová chobotnice, není divu, že jsem ji bral do ruky s obavami. Co když se dočtu, že celý titul byl koupený? A jestli to tak skutečně je, chci to vůbec vědět?
Po přečtení jsem se trochu uklidnil, pokud vůbec lze takové slovo v této souvislosti použít. Každý koupený zápas je přece svinstvo a dělá z nás fanoušků blbce. Jenže já byl dopředu tak vyjančený a tak připravený na velké zklamání, že Svobodovo přiznání, že v mistrovské sezoně koupil u soupeře jen jeden zápas, mě paradoxně uklidnil. Omlouvám se.
Mluvím teď o tom, že se výsledek pojistí u několika soupeřových hráčů. Nemluvím o tom, co se dělo mnohem častěji, že si většina klubů pojišťovala rozhodčí. Přinejmenším tak, aby jim neškodili.
Když se tak rozepisuju o kupování výsledku, je už asi jasné, že Svoboda píše právě o vítězství v Košicích.
Dnes už nezjistíme, nakolik to bylo nutné. Zda by Bohemka vyhrála i tak nebo jestli by si jinak přivezla obvyklou „slovenskou“ porážku.
Takže, Lokomotiva Košice. Na podzim jsme doma vyhráli po exhibici 4:0, teď to bylo samozřejmě horší. Hrálo se v sobotu 5. března 1983 ve 13 hodin, šest tisíc diváků.
Vůbec už netuším, kdy a jak jsem se dozvěděl výsledek. Je možné, že to bylo na Spartě, která ten den porazila Duklu 3:2. Na tomhle zápase jsem byl, tehdy jsem chodil skoro na všechno i mimo Bohemku. Sparta bojovala senzačně a mě jen zatrnulo, když jsem si uvědomil, že za týden ji máme doma.
Bohemka nastoupila už tradičně bez Ondry, Sloupa a Němce, teď k nim přibyl ještě Levý. To znamená, že jsme neměli ani jednoho levého obránce, takže se tam postavil záložník Koukal.
Góly jsem tenkrát viděl večer v televizi. Letos jsem si je dal znovu ze záznamu.
V 7. minutě se Fecko obtočil na vápně kolem Marčíka a z vápna trefil levačkou vzdálenou šibenici. Nádherný gól, škoda že na špatné straně. To si člověk uvědomí další blábol: fanoušek se prý těší z krásného fotbalu a s chutí zatleská i soupeři, když se mu něco povede. Prosím vás, co je to za blbost. I ten nejkrásnější gól, který jsme dostali, jsem vítal znechuceně. I kdybychom dostali nejhezčí gól století, budu smutný a nijak mě nepotěší, že jsem byl u toho.
Naštěstí se Bohemka vzchopila a začala útočit. Ne sice jako doma, ale přece jen nebezpečně.
V 43. minutě jsme vyrovnali. Po levém křídle krásně po kličce ulétl jeden náš hráč, nacentroval levačkou a Příložný zblízka hlavičkoval – 1:1. Když píšu „jeden náš hráč“, je to záměr. Ve všech novinách se tehdy psalo, že to byl Zelenský, tvrdil to i televizní reportér v pořadu Branky body vteřiny. Jenže když jsem si to nyní pouštěl znovu, nebyl jsem si jistý. Chvíli se mi zdálo, že to skutečně byl Zelenský, ale už o vteřinu později bych si vsadil na Koukala. Nedokázal jsem je rozlišit. Pouštěl jsem si to snad desetkrát za sebou a kdybych měl přísahat, kdo v Košicích nahrál na vyrovnávací gól, tak to neudělám.
Ve druhém poločase v 59. minutě vyrazil do protiútoku Marčík, před vápnem přihrál doprava na Zelenského a ten trochu z úhlu prudkou střelou propálil brankáře Semana – 1:2!
Sestava: Z. Hruška – Jakubec, Prokeš, Marčík, Koukal – Chaloupka, Bičovský, Zelenský – Čermák, Příložný (76. Novák), V. Hruška (85. Doležal).
Tabulka po 17. kole:
1. Bohemians……….26
2. Slavia………………22
3. Vítkovice………….22
4. Ostrava……………22

————————-
Jaroslav Marčík
Když v této sezoně usedám do desáté řady v sektoru A2, vždycky kousek pode mnou a trochu víc do středu vidím Jaroslava Marčíka. Občas se o někom říká, že se vůbec nezměnil, že pořád vypadá jako za mlada. Někdy se to říká jen tak ze slušnosti. Jenže o Marčíkovi to platí jako o nikom jiném. Když jsem ho po těch letech poprvé viděl, vážně jsem měl pocit, že se vrátil čas a běží znovu ročník 1982-83. Vysoký, kostnatý, s patkou černých vlasů. A to mu teď na Vánoce bylo dvaapadesát.
Marčík strávil v Bohemce s přestávkami asi deset let. Přišel v polovině sedmdesátých let z Hradce Králové, pak zase zmizel, vrátil se, znovu odešel… Hezká pointa by byla, že v titulové sezoně měl své stálé místo v mužstvu a patřil k oporám.
Tak to ale nebylo. Neměl stálé místo, nebyl to hráč z té elitní kategorie, nebyl nepostradatelný. Když na podzim zářila dvojice Bičovský – Prokeš, tak si jako stoper moc nezahrál. Poprvé se na hřiště dostal až ve dvanáctém kole v Prešově, a to na poslední čtvrthodinu. Pak hrál celý zápas se Slovanem, protože se Prokeš zranil a poslední zápas s Vítkovicemi. V Poháru UEFA v Ženevě proti Servette. Kdykoliv nastoupil, odvedl spolehlivý výkon.
Na jaře to už bylo jiné. Jelikož se zranil Sloup, nastupoval zpočátku Přemek Bičovský v záloze a vzadu vedle Prokeše pravidelně dostával příležitost Marčík. Zvládl takhle deset zápasů, obě bitvy s Dundee a ještě první zápas s Anderlechtem.
Teprve v závěru ligy, kdy už šlo o všechno, Pospíchal stáhl Bičovského zase dozadu na libera a Marčík dohrál. Já to uvítal, protože s Přemkem v obraně se mi zdálo naše mužstvo silnější. Ani Prokeš, ani Marčík nebyli bůhvíjací technici a stratégové, takže zakládání útoků vázlo a než se míč dostal k záložníkům, tak to trvalo. Přemek Bičovský, fotbalista, který uměl skoro všechno, dokázal zezadu rozehrávat pomalu jako Beckenbauer.
Marčík byl nepříjemný obránce. Jak byl vysoký, uměl hlavičkovat, dovedl to taky v souboji pěkně přibrousit. Měl takové dlouhé čapí nohy, takže se někdy těžko obcházel, uměl vypíchnout míč.
Zdálo se mi, že je trochu labilní. Vůbec nejvíc se mi líbil na jednom tréninku, když se hrálo na dvě, to jsem zíral, jak hrál dobře. Nebo při zimní Tatře Smíchov. Jinak jsem z něj býval spíš nervózní, pořád jsem trnul, že něco vyvede, třeba že uklouzne, zakopne, nastřelí sám sebe do ruky, dá si vlastní gól. Možná jsem mu i křivdil, to už teď nevím. Musel bych znova vidět celé zápasy. Člověk má totiž sklon vzpomínky přeceňovat: když nějaký hráč dvakrát za sezonu kiksne, už získáte navěky pocit, že vyráběl hrubky, kdykoliv se objevil na hřišti.
Takový byl třeba kritický jarní zápas s Trnavou. V době, kdy jsme nutně potřebovali doma vyhrávat, nás zaskočila remíza 1:1. Když pět minut před koncem právě Marčík na půlce zazmatkoval a trnavský Martinák se řítil sám, snad všichni fanoušci Jardu proklínali. Naštěstí Zdeněk Hruška bravurně zachránil.
Přitom pamatuju zápasy, kdy Marčík patřil k největším oporám. Především odvetu v Dundee, kde jsme vydřeli 0:0 a postoupili do semifinále. Tam se mi strašně líbil. Z toho šíleného večera si pamatuju Marčíkovy neustálé hlavičky, skluzy, pády pod domácí útočníky, pády do střel. Hlídal nejnebezpečnějšího střelce Sturrocka, a ten nám gól nedal.
Kdyby hrál pokaždé takhle, těžko by zůstal náhradníkem.

————————————-

Bohemians – Sparta 0:2
Nula dva a deset plzeňských dvanáctek, to je moje bilance ze soboty 12. března 1983. Fotbalový debakl začínal v půl třetí odpoledne, pivní koncert zhruba o tři hodiny později.
Možná si ještě pamatujete, jak při podzimní extázi se St. Etienne stál vedle mě spolužák Zdeněk Simon zvaný Afrik. Sparťan, ale jinak slušný člověk. Tohohle Afrika nenapadlo nic lepšího, než že na derby půjdeme spolu. Neměl jsem sílu odmítnout, přestože jsem tušil, že by mi bylo lépe samotnému.
Taky jo. Při dvou úderech, které nám zasadil Miloslav Denk, musím poslouchat Afrikovo vřeštění a nejradši bych ho nakopal. Jenže já nikdy nebyl militantní fanoušek, takže mě rozčiloval jen chvíli. Byl jsem smutný, nevýslovně smutný, ale dokázal jsem přesvědčit sám sebe, že Afrik za to nemůže. Nakonec, pořád vedeme ligu o dva body, tak se snad nic tak hrozného neděje.
Po utkání vyrazíme hledat hospodu. Všechny v okolí jsou narvané, lidi stojí s půllitry na chodníku, k výčepu se nedostaneš. Tisíce lidí mělo stejný nápad jako my. Jdeme stále výš k Vinohradům, pořád všude plno. Došlo jsme až ke kinu nebo hotelu Flora na Vinohradské, v životě jsem v tom podniku předtím nebyl. Je to nějaký bar nebo pivnice snad pro Němce nebo plný Němců, už nevím. Vím jen, že tam měli plzeňskou dvanáctku a my tam do sebe házeli jednu za druhou.
Bylo jich deset, to vím přesně. Zvládnout takovou porci v takové rychlosti dnes, tak mě vezou a tři dny se nezvednu z postele. Důkazem mé tehdejší formy navíc je, že večer odcházíme a já pevným krokem mířím domů na Branky body vteřiny. A doma kromě bráchy, který už mě měl přečteného, nikdo nepoznal, že jsem něco vypil.
Ještě si vybavuju, že po těch pivech byla samozřejmě sranda a jen občas, když jsme se vrátili k odpolednímu zápasu, se mi sevřelo srdce. Nakonec jsme tam diskutovali s nějakými Němci. Pořád jsme jim opakovali jména Pommerenke a Sparwasser, to byli východoněmečtí fotbalisti, oba křestním jménem Jürgen. Strašně jsme se tomu smáli, přišlo nám to ohromně vtipný.
Ze Sparty šel už strach. V zimě k mužstvu nastoupil Václav Ježek, možná nejlepší trenér naší historie. Povedl se mu skutečný zázrak. Sparta, podzimu devátá s osmibodovou ztrátou, se rozjela, až se zdálo, že ji nikdo nezastaví. Pořád jsem tomu nevěřil, ale později na jaře, až zakolísáme, se vyděsím představou, že nás ještě předstihne.
Na jaře zatím Sparta vyhrála v Brně 2:0 a doma porazila Duklu 3:2. Proto jsem ji nijak nepodceňoval, i když jsem věřil, že to kluci zvládnou.
No, nezvládli. Ten zápas jim vůbec nevyšel.
Hráli jsme pomalu, nedůrazně, nepřesně, jako by to ani nebyla Bohemka. Asi na mužstvo sedla jakási psychická a fyzická únava. Naopak Sparta, povzbuzená předchozími výsledky a skvěle motivovaná, to byla rychlost, důraz, bojovnost a až fanatická obětavost. Musel jsem uznat, že na ni dnes nemáme. V její sestavě čteme známá jména: Hašek, Straka, Chovanec, Ščasný, Lavička, Griga… dnes velice známí trenéři.
I když, jak to tak chodí, stačilo málo a mohlo to vypadat jinak. Ještě za stavu 0:0 měli po Bičovského trestňácích velké šance Vladimír Hruška a Marčík, to chyběly centimetry. Padnout gól, tak se možná kluci uklidnili a zabrali jako jindy.
Pak se ukazovalo, že další šance už asi nepřijdou. Jakmile se Bohemka dostala přes půlku, už na každém hráči viseli snad tři sparťani, jako kdyby jich bylo dvakrát víc. Když se Jakubec rozběhl podél čáry, okamžitě se s ním vracel útočník Procházka. Bylo to zvláštní, útočník hlídal obránce, ale fakt je, že naši tradiční zbraň tím soupeř vyřadil ze hry.
Oba góly vstřelil Denk, pozdější kat Slavie, které sázel góly, kdykoliv proti ní nastoupil. První v 42. minutě, kdy Lavička kopal zprava roh a Denk zblízka hlavičkoval, druhý v 65. minutě po bleskovém protiútoku a Caltově přihrávce do běhu. Naši byli tak otřesení, že mohli ke konci ještě dostat další.
Ještě pro historii připomínám, že první půli jsme nezvykle útočili na hodiny a druhou k tramvaji.
Do Ďolíčku přišlo oficiálně 16 530 diváků. Plno, natřískáno, jedna z rekordních návštěv v historii tohoto stadionu. Další stovky lidí na stromech, na stožárech osvětlení, v oknech a na střechách okolních domů. Tenkrát se mi to líbilo, ale dnes už vím, že to je návštěva na hranici rizika, že stačilo málo a mohlo se stát neštěstí. Nakonec, moc nechybělo. Na začátku druhého poločasu se dav pod hodinami tak tlačil, že hrozilo prolomení bariéry a dole u plotu to pro děti začínalo být nebezpečné. Fanoušci je zvedali a podávali přes plot hráčům Bohemky, kteří je přebírali.
Už nevím, jestli tyhle děti strávily druhou půli na hřišti mezi fotoreportéry nebo jestli je pořadatelé odvedli někam na tribunu. Taky si ještě vybavuju, a televizní záznam mi to potvrdil, že před utkáním policie otevřela vchod u podélné tribuny k stání a vyvedla odtud několik desítek sparťanů, kteří dělali bordel.
Sestava: Z. Hruška – Jakubec, Prokeš, Marčík, Koukal – Chaloupka (71. Levý), Zelenský, Bičovský – Čermák, Příložný, V. Hruška (46. Novák).
Tabulka po 18. kole:
1. Bohemians……..26
2. Ostrava………....24
3. Slavia………....…24
A čeká nás odveta v Dundee a derby na Slavii. Ani se netěším.

————————————-

Zápasy doma v Ďolíčku
Několik titulků z novin po porážce se Spartou:
Vršovická pevnost padla
Padla tvrz u Botiče
Tvrz dobyta
Nikomu nerostou stromy do nebe
Ten výsledek byl událostí. My jsme totiž v těch letech nebyli zvyklí doma prohrávat. Dodnes si vybavuju, jak jsem hned druhý den sedl ke svému archivu a začal si vypisovat všechny zápasy a počítat, jak dlouhá byla ta úspěšná série. Samozřejmě jsem to tenkrát znal nazpaměť, ale pro jistotu jsem to zkontroloval. Dnes už to nepřepočítávám a věřím svým záznamům z roku 1983.
Takže: Bohemka naposledy v lize prohrála doma 3. května 1980 v 28. kole se Slavií 2:3. Ve 30. kole téhož ročníku, 14. května 1980, zahájila vítězstvím 2:1 nad Banskou Bystricí nádhernou jízdu. Až do té prokleté soboty 12. března 1983 neprohrála doma v 39 zápasech při skóre 101:19. Během této doby jsme vyhráli 35 zápasů a jen čtyřikrát remizovali: dvakrát se Slavií, jednou s Duklou a Spartou. Z toho je vidět, že pražská derby byla skutečně nejvypjatější a nejnebezpečnější.
Naštěstí v titulové sezoně to byl jediný domácí kolaps.
Reklamy

5 thoughts on “Před 25 lety (14)

  1. …aneb jak v TV šotu k záběrům na sparťanské vlajkonoše, které VB vykazovala z prostoru u dělící čáry, hlásil zpravodaj: „Atentát na fotbal se tentokrát nekonal.“

  2. Hele…… a kde najdu ve Virtuálním Ďolíčku tu sekci Video, kde jsou ty starý šoty? Dyk je tam akorát Bohemka TV a tam nic nejni… ? Poraďte, já tehdy v osmdesátejch taky fandil Bohemce (mi bylo 5 až 10 let)…

  3. Je nutné sledovat ČT4 Sport, kde dávají Branky body vteřiny po 25 letech. Závěr jara 1983 lze ještě stihnout.

  4. Jürgen Sparrwasser……dal gól Západním Němcům na MS 1974 (NSR-NDR 0:1), dostal za to titul mistr sportu nebo tak něco a myslím, že později do západního Německa emigroval. Takže debata ve Floře na ostří nože 🙂

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s